Před několika lety mi život nedával moc smysl. Dostudovala jsem provozně-ekonomickou fakultu v Praze, měla hodně procestováno a má kancelářská práce mě nenaplňovala. Zlom nastal ve chvíli, kdy jsem objevila jógu, začala se zajímat o své nitro a svůj přístup k životu. Impulzem všeho byly mé zdravotní problémy ženského rázu. Abych nemusela na operaci, udělala jsem pro to vše, převzala zdraví do svých rukou a za pár let jsem byla zcela zdravá, přestože doktoři tvrdili, že bez operace to nepůjde. Tato zkušenost mi ukázala, čeho všeho jsme schopní dosáhnout svým pevným rozhodnutím, trpělivostí, vírou a změnou nastavení své mysli.
Objevila jsem tedy konečně něco, co mě opravdu zajímá a dává mi smysl. Mnoho volného času jsem věnovala dalšímu vzdělávání v oblasti celostního zdraví, jógy a více jsem naslouchala svému tělu i pocitům. Postupně jsem si začala uvědomovat, kdo vlastně hluboko uvnitř jsem. Po večerech jsem učila jógu, dodělávala kurz terapeutického koučování, ale stále jsem seděla v kanceláři a čekala na další impuls.
Přesně za 5 let jsem dala výpověď, protože v korporátu jsem si připadala čím dál svázanější. Začala jsem své malé podnikání a těšila jsem se ze své nové životní kapitoly. To však nemělo dlouhého trvání a stalo se něco zcela nečekaného. Bylo mi zjištěno náhlé, extrémně nebezpečné krvácení do mozkového kmene. Ze dne na den, kdy jsem se cítila skvěle, silně a pozitivně, jsem skončila na JIP, kde jsem strávila celý měsíc. Čas, kdy se můj stav rapidně zhoršoval, byl nekonečný, a to, že jsem vyvázla živá a bez vážných následků je malý zázrak. Mnoho síly mi dávala láska mé rodiny a když už jsem byla na dně a přemýšlela, proč zrovna já, něco ve mně mě zastavilo a říkalo: „Hlavně se nelituj.“ – slova, která ve mně navždy zůstávají.
Tato zkušenost mi přinesla mnohé. Naučila jsem se ještě více vnímat krásu v těch nejobyčejnějších okamžicích a také jsem si uvědomila, že už nechci ztrácet drahocenný čas ničím, co mi nedává smysl. Svou myslí a vůlí jsme totiž schopní změnit svůj život od základu, ale zároveň nikdy nevíme, co nám přinese zítřek. Proč se to stalo? Nevím, ale přivedlo mě to zpět do Zlína, kde jsem blíže své rodině a přírodě, kterou ke svém životě potřebuji ještě více, než jsem si dříve připouštěla. Následná životná pauza, ve které jsem se věnovala především učení jógy a koučování, mě nakonec přivedla k poznání, že mě nejvíce naplňuje práce s dětmi a dospívajícími. Dodělala jsem si pedagogické vzdělání a nyní se naplno věnuji práci průvodce a karierového poradce ve Scio škole Zlín. Moc bych této další generaci přála, aby se jejich život ubíral správným směrem, aniž by k tomu potřebovali takové bolestivé zkušenosti jako já.
Nepřestávám věřit, že život chce pro nás jen to nejlepší, přestože je někdy těžké, vidět to hned.