O mně

Ještě před pár lety mi život nedával moc smysl. Měla jsem vystudovanou ekonomii v Praze. Během studií jsem hodně cestovala a díky vztahu na dálku poznávala bohatý americký život. Najednou jsem se však po studiích v roce 2008, po rozchodu a aupair pobytu ve Španělsku, ocitla znovu zamilovaná v Brně. Našla jsem si první  práci jako účetní, která mě nebavila a kterou jsem vzala jen protože všichni tvrdili, že když je krize, nemůžu si vybírat. Byla jsem vnitřně nešťastná aniž bych si to uvědomovala. Nemohla jsem uvěřit, že tohle je teda ten dospělácký život. Skoro jsem uvěřila tomu, co jsem slyšela ve svém okolí: „Musíš vydržet!“

V roce 2011 však nastal zlom. Odešla jsem ze vztahu, přestože jsem neuměla slovy vyjádřit důvod a odstěhovala se do Prahy. 1.11.2011 jsem podepsala pracovní smlouvu na pozici office managerky, která mě bavila více než cokoliv předtím. A tím začala nová životní kapitola. Říká se přece, že číslo 1 vyjadřuje nový začátek a já jsem toho názorným příkladem.

K sebeuvědomění mě přivedla nemoc. Měla jsem cystu na vaječníku a čekala mě operace. Na poslední chvíli ke mě však přišla informace, že nemocí nám tělo často dává najevo nějakou vnitřní nerovnováhu. Dávalo mi to takový smysl, že jsem operaci odmítla. Začala jsem se tehdy intenzivně zajímat o svou psychiku a o to, co se ve mě děje na nevědomé úrovni. Bylo to těžké období, musela jsem se naučit stát pevně za svým názorem, přestože jsem neměla v okolí mnoho podpory. Rodiče o mě měli strach, já však hluboko uvnitř věděla, že to dokážu. Věnovala jsem se józe, ajurvédě, zajímala mě čínská medicína, strava a vše, co souviselo se zdravím. A nakonec jsem to dokázala! Cysta se postupně zmenšovala, až nakonec za pár let opravdu úplně zmizela, přestože doktoři takové variantě nedávali šanci. Tato zkušenost mi ukázala, čeho všeho jsme schopní dosáhnout svým pevným rozhodnutím, trpělivostí, vírou a změnou nastavení své mysli.

V roce 2012 jsem tedy konečně našla něco, co mě opravdu zajímá a dává mi smysl. Mnoho volného času jsem věnovala dalšímu vzdělávání v oblasti celostního zdraví, více jsem si všímala svého těla i vnitřních pocitů a postupně jsem si  začala uvědomovat, kdo vlastně hluboko uvnitř jsem.  Dva roky jsem při zaměstnání také vedla lekce jógy. Přestože jsem z vlastní zkušenosti věděla, že jóga má obrovský vliv na fyzické i psychické zdraví, chyběl mi nějaký nástroj, jak pracovat s lidskou psychikou příměji. A tak jsem se v roce 2016 dostala k terapeutickému koučinku. Ten se mi stal velkým pomocníkem při práci s lidmi, ale také já sama jsem si díky koučování mnohé uvědomila.

Přesně za 5 let jsem dala výpověď. V korporátu jsem si připadala příliš svázaná. Začala jsem své malé podnikání s krátkodobým pronájmem bytů pro turisty, které by mi umožnilo více učit jógu. Těšila jsem se ze své nové životní kapitoly.

Mohlo by se zdát, že tady můj příběh končí, avšak není tomu tak. Že by další teprve začínal? V březnu 2017 mi bylo zjištěno náhlé, extrémně nebezpečné krvácení do mozkového kmene. Ze dne na den, kdy jsem se cítíla skvěle, silně a pozitivně, jsem skončila na JIP.  Čas, kdy se můj stav rapidně zhoršoval, kdy jsem nevěděla, co se mnou bude a zda se operace povede, byl nekonečný. A právě tady se ukázala všechna vnitřní síla, kterou jsem nabrala za uplynulých 5 let. Vše, co jsem se do té doby naučila mi  v tomto těžkém období velmi pomáhalo. Ať už to byla silná víra a pozitivní mysl v době, kdy jsem byla 3 týdny připoutána na lůžku JIP nebo cvičení jógy a velká trpělivost v době rekonvalescence, kdy se mé tělo muselo učit vše znovu. Mohlo se stát opravdu cokoliv a doposud mi hlavou zní slova, která mi dodávala sílu, když jsem sklouzávala do lítosti a strachu: „Hlavně se nelituj!“.  Tato slova navždy zůstala mým životním motorem. Každý neseme nějaký životní úděl, nikdy se však nesmíme stavět do role oběti, protože každá životní zkušenost nás posilňuje, pokud se k ní postavíme čelem. Co také nelze opomenout, je láska mé rodiny, která mi každý den dodávala sílu se nevzdávat.

Tuto zkušenost bych nepřála nikomu, ale jsem vděčná za vše, co mě naučila a kam mě dovedla, protože právě ty nejbolestnější životní zážitky jsou ty nejpřínosnější. Naučila jsem se ještě více vnímat krásu v těch nejobyčejnějších okamžicích a také jsem si uvědomila, že už nechci ztrácet drahocenný čas ničím, co mi nedává smysl.  S odstupem času mi také došlo, že svou myslí a vůlí  jsme schopní změnit svůj život od základu, ale zároveň nikdy nevíme, co se může stát zítra. 

Nepřestávám věřit, že život chce pro nás jen to nejlepší, přestože je někdy těžké, vidět to hned. Přijímat změny s otevřenou náručí a bez vnitřního vzdoru je to co nám dává svobodu. To, že jsem tady zůstala, považuji za obrovský dar a příležitost spolupodílet se na tom, aby byl tento svět zase o něco lepší.